„Už zase sedíš u počítače?" Tak tuhle větu slýcháme docela často. Ale proč tomu tak je? Proč trávíme tolik času u počítačových her? Mě je to docela jasné. Potřebuji si odpočinout od stresu, školy a jiných starostí. Někdo si v takové situaci jde zaběhat nebo si prostě jenom zařve. Mě k tomuto účelu celkem dobře poslouží PC hra. >>

Stále více lidí se uklidňuje stejně jako já. Není nic lepšího, než si vybudovat svůj vlastní fungující svět v nějaké strategii, vypracovat si osobnost a schopnosti v RPG nebo si prostě jenom sednout k akční hře a vyřídit si to s tím, kdo mě štve. K tomuto účelu mi nejlépe poslouží hra s hlubokým a propracovaným příběhem a je mi úplně jedno, o jaký žánr hry se jedná. Třeba takový Half Life 2 bych mohl hrát do nekonečna a jeho příběh mě i po několikátém dohrání nepřestává udivovat. Když se něco nepovede, stačí load a hraji dál. Stejná historie se opakovala i u Rise of Legends, tam jsem se mohl rozhodovat tak nějak svobodně. Ukončit spojenectví se svým přítelem za vidinou velkého zisku... Zničit jeho impérium nebo ho zachránit... Rozhodování je tak nějak lehčí, když vím, že následky nebudou trvalé. 

Lidé toho často využívají. Svádí na hry různé trestné činy, jako tomu bylo nedávno v USA v případu utýrané kočky. A samozřejmě za to mohlo GTA 4, které hrál sedmiletý kluk, který to má na svědomí. Ano, hra mohla chlapce nějak ovlivnit, ale jak se dostala do rukou sedmiletého chlapce, když má rating +18? Za tento případ nemůže GTA 4, ale prodejce hry. Navíc se prokázalo, že chlapec nebyl psychicky úplně v pořádku. 

Ano, často trávíme u počítače tolik času, až se naší blízcí chytají za hlavu se slovy "Vždyť z toho zblbneš!". Ale pak nějak nastane zlom a oni začnou pozorovat herní prostředí, poslouchat hudbu… pak netrvá dlouho a můžeme jen sledovat, jak se ti, co nás vždy vyháněli, sami zakousli do her a nejsou ochotni se jich vzdát. A to je dobře. V čem jiném je můžeme beztrestně porazit?